Jednošnekové extrudéry jsou obecně rozděleny do tří sekcí z hlediska přiměřené délky. Podle průměru šneku extruderu, rozteče a hloubky šneku je jasně definována přiměřená délka těchto tří sekcí. Obecně je každá sekce rozdělena na jednu třetinu.
Vnější závit otvoru pro materiál se postupně nazývá přepravní část: surovina se zde nesmí tavit, ale musí být zahřátá a stlačena. V minulosti se stará základní teorie vytlačování domnívala, že surovinou je zde volné tělo. Později se potvrdilo, že surovinou je zde pevná zátka. Tady je surovina po extrudování pevná jako korkový uzávěr z lahve, takže při přepravě je nutné provádět pouze každodenní úkoly.
Druhá fáze se nazývá redukční fáze. V této době se objem šroubové drážky postupně zmenšuje z velké a teplota musí být na úrovni tavení surovin. Zde je redukce způsobena třetí fází přepravy a redukce je zde k jedné. Tomu se říká kompresní poměr motoru šneku extruderu. 3: 1, mění se i některá zařízení, do třetí fáze vstupují suroviny pro tavení.
Třetí část je část pro ověřování měření, kde surovina udržuje teplotu tání a je pouze tak přesná a kvantitativně analyzována jako pístové dávkovací čerpadlo k přepravě roztavené suroviny k zajištění motoru. V tomto okamžiku nemůže být teplota nižší než teplota tání, obvykle o něco vyšší.
